History na Blog.cz

Mezinárodní měnový fond - univerzální MO dle členství , specifická dle cílů a pole působnosti. International Monetary Fund - IMF, MMF. Červenec 1944 - vítězové se sešli v městečku Bretton Woods, vytvořili globální finanční systém pro poválečný svět - chtějí se vyhnout problémům velké deprese konce 20. a začátku 30. let (bankrot světové ekonomiky a obchodu), koncem 30.let návrh na založení organizace - globální ekonomický systém schopný čelit i velkým ekonomickým depresím. V BW navržen vznik - MMF, Světové banky, Mezinárodní obchodní organizace - místo ní byla v roce 1947 podepsána Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)

MMF - vznik a členové - vznik v roce 1964, společně s MMF vznikla i jeho sesterská organizace Světová banka, v současnosti 184 členů, z členů OSN do něj nepatří jen Andora, Kuba, Lichtnštejnsko, Monako, Nauru, Severní Korea a Tuvalu, mezi zakládajícími členy SB a MMF bylo mj. i Československo a Polsko, v polovině 50.let musely s postupem SV vystoupit, Československo znovu vstoupilo 1990, sídlo ve Washingtonu

Organizační struktura - sbor guvernérů, výkonný výbor/sbor, výbor pro rozvoj, generální ředitel MMF

Sbor guvernérů- vrcholný orgán MMF zastupující jednotlivé členské země, ministři financí, ředitelé centrálních bank jednotlivých států, přijímá nové členy a určuje výši členských kvot, schází se zpravidla jednou ročně

Výkonný výbor - 24 výkonných ředitelů - osm členských států (Čína, Francie, Něm.,Jap.Rusko, Saudská Arábie, VB a USA) má právo na jednoho výkonného ředitele, dalších 16 zastupuje skupiny států; odpovědný za záležitosti jednotlivých států (hodnocení vývoje jejich hospodářství, prosazování politiky doporučené MMF apod.), schází se alespoň 3x týdně

Výbor pro rozvoj - společný orgán MMF a SB, zabývá se situací v rozvojových zemích, 24 členů, zpravidla ministři financí či rozvoje členských států

Generální ředitel MMF - volen Výkonným výborem na pětileté funkční období, má velký vliv na politiku a vlastní činnost organizace, podle nepsaného pravidla je ředitel MMF Evropan a ředitel SB občan USA, od r.2007 je výkonným ředitelem Francouzs Dominique Strauss-Kahn

Cíle MMF - základní cíle MMF - podporovat mezinárodní měnovou spolupráci, usnadňovat rozšiřování a vyvážený růst mezinárodního obchodu, podporovat devizovou stabilitu, dočasně zpřístupňovat své zdroje členům majícím potíže s platební bilancí, zmírnit stupeň nerovnováhy v mezinárodních platebních bilancích členů.

Úkoly MMF v praxi - prvotním úkolem po WW2 bylo dohlížet a řídit systém pevných devizových kurzů - hodnota všech světových měn se vztahovala ke zlatu a USD, Am.vláda ustanovila hodnotu jedné unce zlata na 35 dolarů, tento systém se stal základem mezinárodního obchodu považovaného za motor ekonomického růstu a prosperity. Druhým úkolem bylo poskytování krátkodobé finanční podpory zemím, které vyčerpaly své zahraniční měnové rezervy. V roce 1971 USA začaly docházet peníze (v souvislosti s válkou ve Vietnamu) - BW systém se rozpadl; vytvořen systém volně pohyblivých měnových kurzů členských zemí MMF (tzv.floating) - hodnota jednotlivých měn určována trhem nebo zásahy jednotlivých vlád, po těchto změnách existence MMF postupně ztrácela smysl; zachován jako konzultační, poradenský a dozorový orgán poskytující krátkodobé půjčky.

Politika MMF - jednou z hlavních aktivit MMF je dohled na mezinárodní fin.systém; dozor nad finanční politikou je vykonáván formou pravidelných konzultací se zástupci jednotlivých členských států; je spojován s obrovskými půjčkami zemím nacházejícím se v hospodářských krizích nebo na jejich počátku

Půjčky - přiděluje je svým členům na základě výše jejich členských kvót; členské kvóty tvoří základ celkového fin.obnosu, určují výši půjček pro jednotlivé země, čím větší jsou příspěvky jednotlivých zemí , tím více si v době nouze mohou půjčovat; podle výše příspěvků je také stanovován počet hlasů jednotlivých zemí - USA = ekon.nejsilnější, přispívají do společné pokladny asi 18,5% - připadá jim stejné procento hlasů, ČR disponuje 0,3% hlasovací síly, nejmenší rozvojové země - řádově jen setiny, tisíciny % hlasovací síly; MMF své půjčky podmiňuje opatřeními na zlepšení platební bilance jednotlivých států, které mají zajistit návratnost půjček pro MMF, podmínky pro půjčky - liberalizace, privatizace, demonopolizace, pevná rozpočtová disciplína

Kritika činnosti MMF - Paul Hellyer, bývalý místopředseda kanadské vlády: "Místo toho, aby MMF plnil funkci věřitele v případě největší nouze, prosazuje zájmy mezinárodních bank a finančních institucí a jeho úloha připomíná vyhazovače v luxusním baru"; MMF nezohledňuje specifika jednotlivých zemí a vnucuje jim svůj ozdravný model, MMF má málo informací o jednotlivých zemích. Ředitel Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj Jeffrey Sachs odhaduje, že na jednu zemi připadá v MMF přibližně sedm ekonomů, což je příliš málo na to, aby MMF získal komplexní přehled o aktuálním dění v nich. Bezohledná politika vůči životnímu prostředí. Nedostatek transparentnosti - výkonný sbor i sekretariát ve Washingtonu pracují neveřejně (poslední dobou jsou jednání neveřejná); několik málo informací, které MMF poskytuje veřejnosti se nachází téměř výhradně na internetových stránkách MMF - problém pro obyvatele chudších oblastí světa, kteří mají omezený přístup k internetu. MMF je spojován s problémem dluhů zemí třetího světa - nové půjčky jsou často používány ke splácení půjček předešlých nebo jejich úroků.

Budoucnost MMF - v poslední době se ozývají hlasy požadující reformu nebo přímo zrušení MMF, MMF by se měl reformovat - posílení transparentnosti a demokratičnosti instituce

Světová banka - vznik 1944 na konferenci v Bretton Wood, původní úkol SB - financování poválečné obnovy členských států, ale byl přijat Marshallův plán - SB přesunula zaměření své činnosti na financování projektů v rozvojových zemích, cílem SB se stala ekonomická pomoc zemím třetího světa; půjčky se zaměřily na velké energetické, dopravní a zavodňovací infrastrukturní projekty, od 70.let poskytuje Světová banka také úvěry některým zemím Střední a Východní Evropy; aby se země mohla stát členem SB - musí být nejdříve členem MMF, 2004 - 184 členů

Organizační struktura - podobná MMF - nejvyšším řídícím orgánem taktéž Sbor guvernérů - určuje politiku, schází se alespoň jednou do roka, na běžnou politiku dohlíží Sbor výkonných ředitelů - váha jejich hlasů je přímo úměrná kapitálu, kterým jejich země přispěla, v čele SB stojí prezident - tradičně občan největšího akcionáře (USA) - Robert Zoellick; každá členská země je zároveň akcionářem SB - její podíl je stanoven podle výše členské kvóty, 5 největších přispěvatelů (USA, Něm.,Jap.,VB a F) mají po jednom výkonném řediteli; ostatní reprezentují více států najednou

Hlavní funkce SB - podpora soukromých investic v ekonomicky méně vyspělých zemích; půjčky vládám na financování konkrétních programů; technická pomoc ve formě poskytování rad a doporučení

Světová banka -
prezident - Robert Zoellick

Mezinárodní měnový fond -
generální ředitel -Dominique Strauss-Kahn

NATO -
severoatlantická aliance - generální tajemník - Anders Fogh Rasmussen - 1.8.2009-?

OSN - organizace spojených národů - generální tajemník - Pan Ki-mun - 2007-?

EU - předseda - José Manuel Durao Barroso

OSN - Atlantické chartě (srpen 41) se Churchill a Rosevelt vyslovili pro vznik poválečného celosvětového bezpečnostního systému založeném na zřeknutí se použití síly. Srpen 1944 - mezinárodní konference v Dumbarton Oaks - návrh statutu OSN, duben-červen 1945 se sešli v San Franciscu zástupci 50 zemí na zakládající konferenci, vypracovali a podepsali Chartu OSN, 26.června 1945 Chartu podepsalo 50 zemí (polsko přistoupilo později jako 51. zakládající stát), oficiální vznik 24.10.1945, Charta vstoupila v platnost

Vývoj OSN - celosvětové a univerzální cíle narušeny vypuknutím konfliktu V-Z, práce v jednotlivých orgánech OSN narušena bipolární konfrontací. 60.léta=nový impuls, vstup neevropských států do OSN přinesl do agendy OSN nová témata - rozvoj, chudoba, humanitární pomoc, vzdělávání.., rozvojové státy vytvořily na půdě OSN uskupení G77 - artikuluje zájmy bývalých kolonií - podpora rozvoje, odstranění chudoby, epidemie, nárůst populace. 1974 přijalo VS prohlášení o zřízení Nového mezinárodního ekonomického uspořádání   - požadavek států III. světa na strukturální změny mezinárodních ekonomických vztahů - cíle nebyly dosaženy, postupně opuštěny - neúspěch.

Zatímco na půde RB probíhal konflikt V-Z, na půdě VS narůstal rozpor mezi S a J. Na přelomu 60. a 70. let probíhalo uvolnění mezi SSSR, Čínou a USA. Konec bipolární konfrontace otevřel OSN nové možnosti v oblasti prevence a managementu konfliktů; přinesl řadu nových problémů - rozpad a destabilizace států, vypuknutí nacionalistických a separatistických tendencí, nárůst počtů členů na 192

Členství v OSN /Jazyky - členství v OSN je přístupné všem mírumilovným státům ochotným přijmout a plnit povinnosti vyplývající z Charty, nové členy přijímá Valné shromáždění na základě doporučení Rady Bezpečnosti. Charta stanovuje podmínky pro pozastavení členství a vyloučení státu z důvodu porušení zásad Charty - dosud nikdy takové opatření nebylo přijato. Oficiální jazyky OSN - angličtina, francouzština, ruština, španělština, čínština, arabština

Struktura OSN - základní struktura je stanovena Chartou OSN, hlavní orgány - Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Sekretariát v čele s generálním tajemníkem, Ekonomická a sociální rada, Poručenská rada, Mezinárodní soudní dvůr

Valné shromáždění - skládá se ze všech členských států, 1 stát = 1 hlas, usnáší se ve formě rezolucí, nemají právně závazný charakter, jsou nevynutitelné, řádné zasedání jednou ročně v září+během roku řada zvláštních zasedání (na žádost RB nebo většiny států), 6 hlavních výborů - Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost, Hospodářský a finanční výbor, Sociální, humanitární a kulturní výbor, Zvláštní výbor pro politické otázky a otázky dekolonizace, Administrativní a rozpočtový výbor, Právní výbor. Fce a pravomoci VS - jednat o otázkách týkajících se mezinárodního míru a bezpečnosti mimo případy, kdy je spor či situace projednávána RB; iniciovat vypracovávání studií a zpráv v oblasti mezinárodní politické spolurpáce, rozvoje a kodifikace mezinárodního práva, dodržování lidských práv a základních svobod a mezinárodní spolupráce; určovat a schvalovat rozpočet SN a určovat výši příspěvků jednotlivých členů, volit nestálé členy RB, členy ECOSOC, společně s RB se podílet na volbě soudců Mezinárodního soudního dvora a na základě doporučení RB jmenovat generálního tajemníka OSN.

Rada bezpečnosti - odpovídá za udržení světového míru a mezinárodní bezpečnosti, její rezoluce jsou právně závazné, má 15 členů (do roku 1965 11 členů) 5 stálých, 10 nestálých...stálé - Čína, Francie, VB, Rusko, USA- disponují právem veta - kdykoliv kromě procedurálních otázek. Hlasování v otázkách udržení světového míru a porušení mezinárodní bezpečnosti - musí být většina 9 hlasů a nikdo ze stálých členů nesmí použít právo veta. VS volí dle regionálního klíče 10 nestálých členů na 2 roky.

Sekretariát OSN - generální tajemník + jemu podřízený správní aparát (tým mezinárodních úředníků), zajišťuje celkové administrativní vedení OSN, sídlí v New Yorku, úřadovny v mnoha dalších částech světa. Tři hlavní centra činnosti OSN - v Ženevě - UNOG - především jako centrum diplomacie a jako fórum pro otázky odzbrojení a lidských práv. ve Vídni - UNOV - zaměřuje se na problematiku mezinárodní kontroly zneužívání drog, mírového využití vesmírného prostoru a na mezinárodní obchodní právo. V Nairobi - UNON - zaměřuje se na problematiku životního prostředí lidských sídel.

Generální tajemník - mimořádné pravomoci a prestiž, může předkládat návrhy RB v případě ohrožení světového míru, vystupuje i mimo rámec OSN, pojí funkce diplomata, obhájce, úředníka a výkonného ředitele, je tváří OSN a symbolem jejích ideálů, může být zvolen max 2x, 1 volební období = 5 let

první: Lie (NOR), Hammarskjöld (SWE), U Thant (Myanmar), Waldheim (AUT), de Cuéllar (PER), Butrus-Ghálí (EGY), Annan (GHA)

Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) - 54 členů, voleni na 3leté období VS, hlavní úkol - koordinace a vedení činnosti VS v hospodářské, sociální a kulturní oblasti a v oblasti LP

Poručenská rada - 5 členů - VB, USA, F, Rusko, Čína - původně vznikla pro správu 11 oblastí, které po WW2 nezískaly statut samostatných suverénních států - tato území měla nabýt pod mandátem Poručenské rady samostatnost. Formálně ukončila činnost 1.11.1994, nezávislým státem a členem OSN se stalo Palau - poslední území pod správou OSN. Od té doby se neschází pravidelně, jen v případě potřeby.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) - řeší spory mezi členskými státy a vydává právní posudky k určitým otázkám, na požádání RB nebo VS; není přístupný jednotlivcům ani MO, sídlí v Haagu, 15 členů volených VS a RB, soudci jsou voleni na 9leté období

Další soudní instituce - Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) - založen 1933, stíhání osob odpovědných za vážná porušení mezinárodního humanitárního práva na území bývalé Jugoslávie od roku 1991, veřejně obžalováno 94 lidí, 38 před tribunálem, 26 dosud na svobodě, 17 uznáno vinných. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) - zřídila ho RB v r. 1994 - stíhání osob, které se dopustily genocidy a dalších závažných porušení mezinárodního práva ve Rwandě v roce 1994. Do roku 2000 se podařilo iniciovat zadržení více než 40 osob a několik z nich usvědčit.

Peníze OSN a rozpočet - pravidelný rozpočet kolem 1,9 mld dolarů za rok - hrazeno fungování OSN, zaměstnanci, základní struktura OSN,ale nikoli peacekeepingové akce - ty mají zvláštní rozpočet; všechny státy mají povinnost přispívat do rozpočtu OSN - to vyplývá z Charty OSN, celý systém OSN spotřebuje za rok okolo 15 miliard dolarů (pravidelný rozpočet + peacekeepingové operace + programy a fondy + specializované agentury atd.); pro srovnání administrativní rozpočet EU v roce 2004 činil cca 7,3mld dolarů; primárním kritériem je finanční kapacita země - ta je založena zejména na HNP (+výše vnějšího zadlužení+příjmy na hlavu), o procentuálním podílu státu na financování rozhoduje VS na základě výše zmíněných faktorů - minimum podílu 0,001% a maximum 22%, v roce 2005 přispívalo 47 zemí minimálním podílem - 14,360 dolarů, největší přispěvatel USA platil 362 852 996 dolarů

Tři hlavní tematické okruhy působení OSN - 1.udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, 2.činnost v oblasti hospodářské a sociální, 3.vybraná témata - např.LP, kodifikace mezinárodního práva, odzbrojení a kontrola zbrojení

Definice MO -neexistuje shoda, mezinárodní = organizace mezi státy, ne mezi národy. Volker Rittberger : sociální instituce, která může vůči svému okolnímu prostředí vystupovat jako aktér..jsou charakterizovány interně přijatelnými a závaznými normami a pravidly , které byly přijaty mezi členskými státy. Clive Archer -MO je formální kontinuální struktura vytvořená na základě dohody mezi členy, a to buď vládními či nevládními zástupci, z minimálně dvou suverénních států s cílem dosáhnout společného zájmu členů .
MO jsou sdružení států, jež na základě zřizovacího právního aktu mají vlastní stálé orgány a vykonávají trvalé úkoly uložené členskými státy.

Souhrn významných konstitutivních znaků MO - mezinárodní smlouvy, struktura s vymezenými orgány, minimální počet členů, stálost, subjektivita MO

Konstitutivní znaky MO: smluvní základy - obvykle multilaterální smlouva dle mezinárodního práva vřejného, smlouva obsahuje status organizace, sídlo -poloha sídla může být ovlivněna politickými či technickými poždavky, struktura a orgány - orgány tvořící politiku - shromáždění, konference, summit (nejvyšší orgán, kde jsou zástupci všech členských států), rada, výbor - omezený počet volených zástupců, sekretariát, komise - technické, administrativní orgány, orgány kontrolní (soud atd). Členové a jejich počet -členství založeno na dobrovolnosti a rovnoprávnosti všech členů. Cíle -zakládány na bázi společných zájmů, k dosahování společných cílů svých členů. Mechanismus práce a nástroje -uplatňovány různé způsoby hlasování, vážené nebo 1 stát=1hlas; většina rozhodnutí přijatých MO má až na výjimky doporučující povahu (jinak v EU), rozpočet a financování -příspěvky členů jsou určovány klíčem -různá kritéria - velikost, počet obyvatel, ekonomická síla apod.)

Důvody založení MO - společné řešení problémů (bezpečnost), zvýšení sociální, ekonomické úrovně států, kontrola spolupráce v ekonomické oblasti, kontrola exportu surovin, stanovování cen, řešení LP, vědecká spolupráce, rozšíření vlivu států

Úspěšnost MO je podmíněna - pravomocemi, velikostí MO, finančními možnostmi, efektivností aparátu, schopností vyvinout a implementovat politiku, důležitostí /relevancí problematiky

Teorie a MO - idealismus - staví na MO, vznik SN, realismus - preference států, prosazování národních států, federalismus, funkcionalismus - vytvoření MO na fčním základě s určitým clem, soustředí se na danou oblast, nezatahuje se do toho politika, neofunkcionalismus - spill-over-effect - přelévání integrace do dalších oblastí, teorie interdependence

Klasifikace MO - podle typu členství -mezinárodní vládní organizace (IGO) - členy jsou státy, resp.vlády států, mezinárodní nevládní organizace (INGO) - členy jsou nestátní aktéři. Vedle nich existují i hybridní MO, transvládní a mnohonárodní korporace. Hybridní -členy státní i nestátní aktéři (ILO - mezinárodní organizace práce), transvládní - tvoří je různé složky státní moci a její orgány, nejsou kontrolovány orgány vykonávajícími zahraniční politiku daného státu - např.Meziparlamentní unie. Mnohonárodní korporace - ekonomické mezinárodní nevládní organizace - BINGO, nejsou běžně chápány jako MO. Nadnárodní korporace - běžně nejsou chápány jako MO, na základě svého ziskového charakteru a svázanosti s konkrétním státem, kde má korporace sídlo. Pozitiva - růst zaměstnanosti a HDP, know-how, modernizace, snižování cen... Negativa - ekologické problémy, kartely, ničí konkurenci, profit jde do mateřských zemí...

Klasifikace MO - podle rozsahu členství -regionalismus vs.univerzalismus - univerzální (OSN), partikulární příp.regionální (OAJ/AU), subregionální (CEFTA), v současné době se od tohoto dělení výzkum odklání

OAJ - Organizace africké jednoty

AU - Africká unie

CEFTA - Středoevropská zóna volného obchodu

OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OPEC - Organizace zemí vyvážejících ropu

ETA - baskická separatistická teroristická organizace

Klasifikace MO podle cílů a pole působnosti - hlavní zájmy a náplň činnosti MO - všeobecné X speciální; cíle - od všeobecné nespecifikované škály otázek a problémů až po zcela konkrétní oblasti - bezpečnostní (NATO), ekonomické (OPEC), politické (RE), sociální a kulturní (UNESCO)

UNESCO - Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation

ILO - Mezinárodní organizace práce

Další klasifikace - podle časového hlediska - dočasné X stálé; podle stupně institucionalizace MO X mezinárodní režimy (nižší institucionalizace)

GATT - všeobecná dohoda na clech a obchodu

Tři hlavní role MO - MO jako nástroj - chápány jako nástroj politiky svých členů, realistické pojetí. MO jako aréna - poskytuje prostor, v němž se setkávají členové organizace , MO jako aktér - především liberální představa, samostatní aktéři v mezin.systému, jednají autonomně

Funkce MO - artikulace a agregace - umožňují státům sledovat strategie spojování témat - spojována taková témata, která by samostatně nemohla uspět. G77 - agregace zájmů malých a slabých států - snaha definovat a zastupovat zájmy států III. světa na půdě OSN; vytváření norem - přispívají k normativní činnosti - vytváření závazných rámců chování v rámci mezinárodního systému; zákaz vedení války mezi členy amfiktyonie v době konání her. Činnost Mezinárodního výboru červeného kříže (pravidla při zacházení se zajatci a zraněnými, činnost OSN) distribuce informací - vznikají koalice, jednání zástupců nejméně rozvinutých států světa se zástupci nejrozvinutějších států. preventivní diplomacie -regionální organizace a OSN - činnost MO v rámci prev.dipl.upravuje kapitola VIII Charty OSN. Mechanismus pro prevenci a management konfliktů má - OBSE, OAJ/AU, ASEAN

OBSE- Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

ASEAN-
sdružení národů jihovýchodní Asie

ES - Evropské společenství

EFTA - Evropské sdružení volného obchodu

CENTO - vojensko-politický blok VB, Íránu, Iráku, Turecka a Pákistánu

Nejstarší mezinárodní organizace - Rýnská komise - zřízena VK v roce 1815 aby dohlížela a regulovala dopravu a obchod na Rýnu. Veřejné mezinárodní unie - 2.pol. 19. století vznikaly nové typy MO zabývající se nepolitickými tématy - Mezinárodní telegrafická unie... Celní spolek - Německý celní spolek - 1834, jeden z prvních útvarů ekonomické integrace v Evropě

INGO - Mezinárodní nevládní organizace -
od poloviny 19.století vzniklo přes 35000 INGO - různé asociace, společnosti, nadace, konference, společnosti..., většinou vysoce specializovaná uskupení. Nejznámější - skautské hnutí, Greenpeace, AI, MOV...nejstarší byla Britská zahraniční společnosti proti otroctví (1839). Dnešní definice - transnacionální nezisková autonomní nevládní organizace. Minimální finanční zdroje.

bezpečnostní: NATO, AOS, OSN, AU

ekonomické: EHS, ANCOM, OBSE

Politické: Arabská liga, Rada Evropy

Sociální a kulturní: UNESCO, OAS

Hobbesovské chápání vztahu mezi jednotlivcem a státem - přirozený stav - stát neexistuje - boj všech proti všem - život krátký a brutální - hlavní hrozbou jsou ostatní jednotlivci, lidé pak mezi sebou uzavírají smlouvu o zřízení státu, jenž zajistí pořádek dovnitř státu - bude garantovat jejich bezpečí

Hobbesovské dilema - lidé mají smlouvu garantující bezpečí dovnitř, kdo však bude garantovat bezpečí státu?

Teorie komplexní vzájemné závislosti - Keohane, Nye, počátek 70.let, aktéři i témata jsou vzájemně propojená a závislá - neexistuje hierarchie. V okamžiku, kdy v MV převládne závislost, přestávají státy používat vojenskou sílu k řešení sporů. Ekonomické či sociální vztahy jsou stejně důležité jako sektor vojenský. Novinka teorie - hrozby vycházejí z odlišných zdrojů, než jsou ostatní státy a mezinárodní systém - nestabilita trhů, světové finanční krize atd...; stát zůstává hlavním referenčním objektem a hlavním zdrojem moci.

Společná bezpečnost (Common security) - tento koncept je de facto přelitím teorie komplexní vzájemné závislosti do praktické politiky. Pojem pochází ze zprávy OSN vypracované komisí Olofa Palmeho v roce 1982; bezpečnost je v podmínkách anarchie a vysokého stupně nukleárního zbrojení závislá na vzájemné spolupráci a sebeomezení jednotlivých států; cestou k zajištění bezpečnosti je vytvoření nevratného procesu spolupráce mezi státy s cílem společného přežití , hlavním referenčním objektem zůstává stát

Kodaňská škola - COPRI (Kodaňský institut pro výzkum míru) v čele s Barry Buzanem definují širší koncept bezpečnosti - nová bezpečnostní agenda se bude zabývat sociálními, ekonomickými a environmentálními tématy (sektorová bezpečnost), širší koncept společnosti - na vertikální ose se vedle státu objevuje další referenční objekt - společnost, jednotlivec atd. KŠ rozšiřuje základní pojmosloví: referenční objekt - entita, jejíž existence je ohrožena, sekuritizující aktér - tematizuje určitý problém jako bezpečnostní hrozbu, funkční aktér - ovlivňuje dynamiku konrkétního sektoru a rozhodování v jeho rámci; sektory bezpečnosti -vojensko politický, ekonomický, sociálně-kulturní, environmentální

Kritická bezpečnostní studia - zkoumání rozdílů mezi euro-atlantickým přístupem a přístupem autorů Třetího světa v pojetí bezpečnosti a zdrojů hrozeb -důraz na pojetí individua jako samostatného referenčního objektu. Mohamed Ayoob určil 3 základní rozdíly mezi e-a pojetím a Třetím světem v definici bezpečnosti
- E-A pojetí se zaměřuje především na vnější hrozby, Tř.sv.zdůrazňuje hrozby vnitřní. Rozdílné postavení států na periferii v systému světové bezpečnosti ve srovnání se státy e-a prostoru. Státy tř.sv. zůstaly ze světové bezpečnosti vyloučeny i po ukončení bipolární konfrontace.

Doktrína pružné odpovědi - obrana státu je vedena stejnými zbraněmi jako útok

Regionální bezpečnostní komplex - je podle B.Buzana tvořen skupinou zemí, jejichž bezpečnost je neoddělitelně spjata

P.Wallensteen - konfliktní komplexy - popisuje propojenost jednotlivých konfliktů, regionální konfliktní komplexy podle P.Wallenstena - Kavkaz, Palestina, Perský záliv, Kurdská oblast...

Kolektivní obrana /aliance - dominantní forma bezpečnosti po většinu 19. a 20. století; podobně smýšlející regionální aktéři hledají ochranu před společným nepřítelem; nejstarší dochovaná alianční smlouva 1296 př.Kr. - egyptský faraon Ramsess II. a chetitský král Chattušiliš III.; aliance zavazuje své členy v určitých jasně defin. případech použít ozbrojené síly proti vnější hrozbě, neřeší otázky sporů mezi vlastními členy, fce kolektivní obrany může působit jako nástroj odstrašení. Malé státy se spojují s velmocemi, aby zvýšily svůj mocenský potenciál a snížily možnost vlastního napadení, velmoci vstupují do aliance, aby se malé státy nespojily a nenapadly velmoc

MST - Pakt o vzájemné pomoci s Japonskem (USA, Japonsko)

ANZUS - Pakt o vzájemné pomoci s Austrálií a Novým Zélandem (USA)

Severoatlantická Smlouva: Washington D.C., 1949, článek 5 " Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo individuální nebo kolektivní obranu …pomůže smluvní straně…tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti."

Kolektivní bezpečnost - státy se dohodnou, že nebudou vzájemné konflikty řešit s použitím síly, poruší-li to někdo, vystavuje se kolektivní odvetné akci členů, závazky jsou vzájemné; kolektivní obrana - státy znají hrozbu či nepřítele, proti němuž se sdružují, kolektivní bezpečnost - proti neznámému, nespecifikovanému agresorovi

Koncert - multilaterální fórum velmocí - zásadní změna tradiční bilaterální diplomacie. Je velmocenským kondominiem - reflektuje základní existující rovnováhu moci mezi členy. Nevylučuje soutěžení velmocí, ale snaží se řídit řešení možných konfliktů. Podmínky pro koncert - velmoci nemají zájem vojensky oslabit jedna druhou, principem je udržení statu quo a odmítnutí revisionismu, žádný ze států nesmí být tak silný a mocný, aby mohl porazit zbývající účastníky, vznikají dohodnuté zóny vlivu jednotlivých velmocí

Společná/všeobecná bezpečnost - státy by měly přijímat takovou politiku, kterou ostatní státy nebudou považovat za provokativní či potenciální hrozbu - neprovokativní obrana -hlavní slabinou tohoto konceptu, státy, které ji nepřijmou budou ve výhodě

Neutralita a nezúčastněnost - chápány jako bezpečnostní koncepty pro malé či relativně slabé státy

Nezúčastněnost (not-alignment) - kritéria - nezávislá politika státu, na principech mírového soužití; stát neposkytne své území pro základny cizí mocnosti; stát nesmí být členem mnohostranného vojenského uskupení uzavřeného na základě bipolární konfrontace

Hnutí nezúčastněných - první konference afrických a asijských států v Bandungu v r. 1955, Indie (Nehrú), Egypt (Násir) a Jugoslávie (Tito) odmítly účast v tehdejších politicko-vojenských blocích;
problémy hnutí - obrovské sociální a ekonomické rozdíly mezi členy, mnohé státy si zachovávaly svou polit.-ekon. orientaci, konflikty mezi členskými státy

Neutralita - starší koncept než nezúčastněnost; striktní nestrannost vůči válčícím stranám; neutrální politika je možná jen za některých podmínek - nestrategická poloha, neutralitu akceptují sousedé i velmoci, neutralita pozitivní - stát si ji volí sám, negativní - státu je vnucena, může být i trvalá (ve všech konfliktech) nebo dočasná (v aktuálním konfliktu). V období války tři závazky - zásada zdrženlivosti a rovného jednání, zásada neposkytnutí území, zásada akceptace kontroly vlastních lodí, nákladů nebo občanů. Členství v OSN neutralitu vylučuje.

Zbigniew Brzezinski nazval 20.století stoletím megazabíjení, válka je masovou záležitostí, "Krutost byla institucionalizována jako nikdy předtím a
zabíjení bylo organizováno jako hromadná výroba"

Politicko-filozofická definice války - Carl von Clausewitz - O válce, první systematicky zpracoval teorii války, zformuloval tezi o podřízenosti války politickým cílům. 1.akt násilí s cílem přinutit protivníka aby es podřídil naší vůli. 2.Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky. 3.politický záměr je účelem, válka je prostředkem, a prostředek si nikdy nelze odmyslit od účelu.

Kvantitativní definice - definice vychází z počtu ztrát na životech za určité časové období. 1.malý ozbrojený konflikt (minor armed conflict) - během každého roku konfliktu zahyne v boji více než 25 osob a v průběhu celého konfliktu méně než 1000 osob. 2.střední ozbrojený konflikt (intermediate armed conflict) - během jednoho každého roku konfliktu zahyne více než 25 a méně než 1000 osob, v průběhu celého konfliktu více než 1000 osob. 3.válka - nejméně 1000 obětí v každém roce konfliktu

Mezinárodněprávní definice - vést válku je výsadním právem státu, chápe válku jako formální proces - pravidelná, konvenční , právně definovaná a řízená procedura v rámci MV; musí být splněny jisté předpoklady - existuje legální autorita-stát-právně zmocněn vést válku, stát myslí strategicky, tj.racionálně definuje své politické zájmy a cíle, zvažuje a hledá cesty k jejich dosažení a zároveň určuje prostředky k tomu přiměřené; boj je veden k této činnosti vyčleněnými, kvalifikovanými a disciplinovanými skupinami obyvatelstva.

Typologie válek - kritéria - prostor, čas, intenzita, metoda

Prostor - toto kritérium zkoumá teritoriální rozsah válečného konfliktu a rozsah jeho dopadů. 1.lokální války - teritoriálně úzce omezené, nejčastěji uvnitř státu či mezi dvěma státy, okolní státy nejsou přímo zataženy. 2. regionální války - zachvacují celý region-subsystém MV, účastní se více států, téměř vždy začínají lokálním konfliktem. 3. globální válka - přímo se účastní většina států světa; hledisko centrum-periferie (Galtung) - hodnotí postavení aktérů ve struktuře mezinárodní dělby práce. 1.Centrum-centrum -mezi zeměmi rozvinuté části světa, tzv.I.světa (dnes Sever), 2.centrum-periferie - koloniální a národně-osvobozenecké války, více než 2/3 všech válek a ozbr.konfliktů od roku 1945, 3.periferie - periferie - označovány jako lokální, mezi státy rozvojového Jihu

Čas - zkoumá především trvání konfliktu. 1.Krátké války - jedna či několik málo rozhodujících bitev, trvají většinou méně než 1 rok, spojeny s pojmem Blitzkrieg - německá válečná doktrína bleskové války. 2.Vleklé války - vlečou se několik let či desetiletí, žádná z válčících stran není schopna dosáhnout rozhodujícího vítězství, také označuje záměrnou zdržovací strategii, užívanou slabší stranou v asymetrickém konfliktu

Intenzita - toto kritérium hodnotí dosah válečného cíle, rozsah válečné mobilizace státu a dopady války na civilní obyvatelstvo, 1.omezené války - vedeny pro dosažení omezených politických cílů (např.připojení části území obsazeného jiným státem), válčící země nepřechází na systém válečného hospodářství a nemobilizuje veškerou bojeschopnou populaci. Civilní obyvatelstvo není bezprostředně zasaženo bojem. 2.totální války - ve snaze dosáhnout absolutního cíle (např.bezpodmínečná kapitulace protivníka), mobilizace veškerého materiálního, lidského a morálního potenciálu válčící země, civilní obyvatelstvo je jedním z cílů vojenských úderů, málokdy je tak zamýšlena od začátku, stává se z války omezené

Metoda - kritériem je způsob vedení války (doktrína) a respekt k normám válečného práva. 1.pravidelná válka - splňuje parametry Clausewitzovy definice, je vyhlášena subjektem mezinárodního práva-státem, je vedena a ukončena v souladu s právními konvencemi, pravidelná armáda - skupina vycvičených a jednotně označených odborníků, kteří dodržují normy válečného práva. Válčící strany používají přiměřené prostředky. Válečná strategie je vedena snahou porazit protivníka v přímé, otevřené a pokud možno rozhodující bitvě. 2.Nepravidelná válka - uchyluje se k ní slabší protivník v asymetrické situaci-v boji se silnější stranou. Hlavně národně-osvobozenecká hnutí, revoluční skupiny. Název guerrila se obecně vžil pro označování nejrůznějších druhů nepravidelného vedení války.

Guerrila - guerillová válka - jednotky se vyhýbají přímému boji a operují rozptýleně, využívají výhod terénu (nejlépe členitého), využívá podpory domácího venkovského obyvatelstva, které má být pro partyzána tím, čím je pro rybu moře (Mao Ce-tung), z místního obyvatelstva se též rekrutují nové síly pro nepravidelné jednotky, guerilla vítězí, když neprohrává, zatímco pravidelná armáda prohrává, když nevítězí. Protivník je udoláván nejen fyzicky, ale především psychicky, prostřednictvím drobných a překvapivých útoků ze zálohy (Mao Ce-tungova koncepce pětiminutové bitvy) a na pečlivě vybrané cíle (infrastrukturní uzly, atentáty na významné činitele apod.)

Briand-Kellogův pakt (1928) - francouzsko americký projekt, signatáři slavnostně prohlašovali, že odsuzují válku a zříkají se jí jakožto nástroje národní politiky, 62 států

Mezinárodní humanitární právo -právo válečné - snaha zmírnit dopady na civilisty za pomoci mezinárodních norem. Historie vzniku mhp - ve 2.st.před Kr. vznikly v Indii zákony Manu, pravidla náboženské povahy o vedení války, zakazovalo zabíjet nebo zranit zajatce, raněné osoby či osoby prosící o milost a používat jedovatých nebo ozubených šípů. Tato pravidla byla výjimečná, zpravidla si vítězná strana počínala nevybíravým způsobem - vítěz bere vše. Do konce 19.st. neobsahovalo mezinárodní právo žádnou pozitivně právní normu zakazující či omezující použití ozbrojené síly. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných v polních armádách (1864) položila základy k rozvoji mezinárodního humanitárního práva, 12 států, zásady zacházení s raněnými vojáky, zakotvena zásada neutrality vojenských zdravotnických služeb. Duchovním otcem Henri Dunant - průkopníkem mezinárodního humanitárního práva, navrhl zřízení dobrovolných zdravotnických sborů se zajištěným neutrálním postavením. 1863 založil Mezinárodní výbor pro pomoc raněným - Mezinárodní výbor Červeného kříže. Petrohradská deklarace (1868) - 19 evropských států se zavázalo, že nebude ve válce užívat náboje o váze menší než 400 gramů obsahující výbušné nebo zápalné látky. 1899 I.mírová konference v Haagu - první světová mírová konference, 3 konvence (zákaz bombardování ze vzducholodí, používání střel dumdum a používání otravných plynů), na podnět Mikuláše II., 26 států; smlouvy o ochraně raněných zajatců a civilních osob+zachování příměří. Založen Stálý rozhodčí soud v Haagu (arbitrážní rozhodování), téhož roku vypukla Búrská válka. 1907 II. Haagská mezinárodní konference o odzbrojení - 44 států, 12 konvencí směřující k "humanizaci války", žádné výsledky v otázce odzbrojování, arbitráž není povinná, na konferenci státy obhajovaly své zbrojní programy, třetí konference se již nestihla konat (1915)

Po WW1 dvě tendence ve vývoji - dosavadní tendence usilující o omezení či zákaz použití některých zbraní a nová tendence směřující k ochraně obětí války, raněných, trosečníků...

1925 - Ženevský protokol o zákazu používání dusivých, otravných a jiných plynů a o zákazu bakteriologických způsobů vedení války.

1929 - Ženevský protokol o zacházení s válečnými zajatci a o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách

Charta OSN - členské státy se zavázaly ke zřeknutí použití (či hrozby) síly - právo států vést útočnou válku zaniklo navždy. 1949 revidovány úmluvy z roku 1925 a 1929 - čtyři zásadní Ženevské úmluvy - 1.první Ženevská úmluva - o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, 2.druhá Ženevská úmluva se týká ozbrojených sil na moři, 3.třetí Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci - musí s nimi být za všech okolností jednáno a zacházeno lidsky, žádný nesmí být podroben mrzačení nebo lékař.či věděc.pokusu, 4.čtvrtá Ženevská úmluva - o ochraně civilních osob za války.

Příčiny válek dle Waltze - při hledání příčin válek postupuje ve třech rovinách analýzy. A - v rovině individuální - zkoumat příčiny ukryté v lidské podstatě,
B - v rovině státní - zkoumat vnitřní strukturu státu a jeho instituce, C-v rovině systémové - hledat příčiny ve struktuře MV, která je odvozena od distribuce moci mezi aktéry mezinárodního systému

Příčiny válek dle Holstiho - Kalevi J.Holsti studuje ozbrojené konflikty (1648-1989), rozděluje války dle příčiny vzniku - 1. teritoraiální (válka o Grand Chaco), 2.mocenské (udržení rovnováhy moci a statusu quo, např.protinapoleonské války, 3.konstituční (cílem dosáhnout vytvoření státu, izraelsko-palestinská střetnutí), 4.ideologické (bipolární konfrontace), 5.ekonomické (válka o zdroje a trhy, válka v Perském zálivu, 6.války vedené na základě sympatií (náboženství, národnost, např. kyperský konflikt.

Teorie spravedlivé války - Hugo Grotius (1583-1645) vymezil čtyři důvody, které činí válku spravedlivou - sebeobrana, vynucení práva, napravení újmy, potrestání vyníka zločinu. Tyto zásady shrnuje doktrína spravedlivé války do 2 skupin právních principů- Jus ad bellum -právo k válce (vyhlásit a vést) je naplněno, existuje-li spravedlivý důvod (morálně jednoznačný), spravedlivé oprávnění (legitimní autorita) a pokud byly vyčerpány všechny možnosti mírového vyřešení pře. Jus in bello -právo ve válce (principy vedení války) je naplněno, jsou-li respektovány zásady: užití spravedlivých prostředků (užití násilí musí být menším zlem než jeho případné zneužití), ochrany nebojovníků

Moderní válka - po Vestfálském míru, mezinárodněpolitickým rámcem moderní války je tzv.vestfálský systém, smlouvy uzavřené v jeho rámci založily moderní evropský systém suverénních států - základní atributy národního státu - vzájemně respektovaná nezávislost a právní suverenita, teritoriální svrchovanost, legitimita všech forem vlády, právo panovníka určovat konfesní identitu svých poddaných, stát se stal výhradním legitimním subjektem mezinárodního práva a výhradním vlastníkem práva užívat diplomacie a války jako nástrojů své zahraniční politiky; moderní válka byla pokračováním mezistátní politiky násilnými prostředky. K vyhlášení a ukončení musí být splněny určité formální náležitosti.

Studená válka - 1948-1989 - patovou situaci SV shrnul Raymond Aron - Mír nemožný, válka nepravděpodobná. Ideologický antagonismus a existence masivních v neustálé pohotovosti udržovaných vojsk bránily dohodě, na druhé straně jakýkoliv případný ozbrojený konflikt mezi V a Z hrozil přerůst v jadernou válku s globálními dopady. Oba bloky přesměrovaly své vojenské aktivity do Třetího světa - zástupné války, zdržovaly se přímého střetu.

Charakter ozbrojených konfliktů 90.let - pět kritérií - prostor, čas, intenzita, metoda, motiv; většina lokálních, vleklých, v zásadě omezených, motivy a příčiny nelze jednoznačně zobecnit, téměř výhradně metody nepravidelné války

Postmoderní válka - válka a ozbr.konflikt se přesunuly z oblasti mezistátní do vnitrostátní, v zemích zmítaných vnitřním konfliktem se hroutí státní monopol na organizované násilí, vedle vládních vojsk bojují nepravidelné paramilitární skupiny;
válka není vedena zvláště k tomu vyškolenými a disciplinovanými profesionály, nýbrž nedisciplinovanými civilisty. Směsice předmoderních postupů a nejmodernějších zbraní a technologií. Nečiní rozdíly mezi vojenskou a civilní sférou.

Failed states - počet států stoupá, ale jejich kvalita (hledisko míry schopnosti vykonávat základní fce suverenity) výrazně upadá. Stále častěji tzv. zhroucené státy (failed states)- Albánie, Bosna, Rwanda, Somálsko, Afghánistán...; zhroucení předcházejí hospodářské obtíže a růst napětí ve společnosti (mezi etnickými či náboženskými skupinami), slabé státní instituce již nejsou schopny dále řešit nastalé potíže a usměrňovat napětí - stát se hroutí, společnost upadá do všeobecného chaosu (hobbesovský přirozený stav války všech proti všem), anarchie a bezvládí, kolaps otevírá cestu postmoderní válce

Občanská válka - výrazně dnes převyšují počet mezistátních konfliktů, nevládní skupiny nebo hnutí s vládou či ostatními skupinami. 5 předpokladů - 1.rozpad vlády resp.státu (rozpad SSSR vedl k OV v Ázerbajdžánu, Gruzii..), 2.geografická izolace menšinových skupin - izolace uvnitř státu, kolem větší etnická komunita (kyperský konflikt), 3.požadavek změny rozdělení moci - mezi jednotlivými skupinami uvnitř státu, Libanon v 70.letech, 4.změna v distribuci zdrojů uvnitř státu - v případě rozpadu státu se některé skupiny snaží posílit vlastní pozici zajištěním kontroly strategického průmyslu, surovin atd., spor mezi Slovinskem a Chorvatskem o jadernou elektrárnu Krško, 5.požadavek demobilizace a odzbrojení nepřátelských skupin - např.poválečná rekonstrukce v Kosovu či Sierra Leone

Idealisté - Jak by měla být utvářena mezinárodní politika? (s nenulovým součtem) - člověk přirozeně rozumný, schopen racionálně jednat a chápat význam norem, které by měly vést ke zlepšení

Realisté - Jak je utvářena mezinárodní politika? (s nulovým součtem) - reakcí na utopický liberalismus /idealismus. Carr+Morgenth. realismus kombinoval pesimistický pohled na lidskou přirozenost s představou mocenské politiky mezi státy

Edward Hallett Carr - realismus definuje v protikladu vůči utopismu, jeho chápání dichotomie utopismus-realismus odpovídá dichotomii teorie-praxe

Utopismus - voluntaristický - věří v možnost radikální změny reality aktem vůle, blízký intelektuálovi, staví na absolutních a předem daných principech, nadřazuje univerzální etická pravidla politice

Realismus - deterministický - realitu můžeme poznat, nikoli radikálně měnit, blízký diplomatovi - empiricky na základě precedentu, zkušenosti a intuice, odmítá existenci univerzálních etických pravidel a považuje etiku za výsledek politiky

Kdo vyhrál? V meziválečném období jednoznačně převládal idealistický přístup, kolaps SN - oslabení idealismu. Během WW2 a se vznikem SV slavil nástup realismu -úspěšněji vysvětlil vznik konfliktu V-Z

Idealismus /liberalismus - stát není jediný aktér MV, existují i nestátní aktéři, nepřevažuje high politics nad low politics, neexistuje jasná hierarchie témat MV, transnacionální závislost a interdependence mezi aktéry, existují etická pravidla

Ekonomický liberalismus - "ekonomická příčina míru" (Norman Angell, 1910, Velká iluze), zvyšující se obchodní výměna a prohlubující se hospodářské propojení mez státy snižuje riziko propuknutí války

Meziválečný idealismus - Woodrow Wilson - mír může být zaručen pouze vznikem mezinárodní instituce

Demokratický liberalismus - vychází z myšlenek Imanuela Kanta "O věčném míru", premisa - souvislost mezi mírem a dem.uspořádáním. Francis Fukuyama - reformuluje Kantovy úvahy, pozitivní efekt expanze liberálně-demokratických principů; Michael Doyle - demokracie mezi sebou neválčí; kritika - šíření demokracie vyspělými zeměmi, evropský kolonialismus, americký intervencionismus

Liberální institucionalismus - vliv na formování evropské integrace v 50.letech 20.století, vychází z mezinárodního práva a koncepcí mezinárodních institucí

Funkcionalismus - Mitrany - poháněn více ekonomickými, sociálními a technickými imperativy než politickými silami, neobsahuje koncepci rozvoje institucionální struktury, spill-over effect / efekt přelévání

Neofunkcionalismus - Haas - specifikace na Evropu, integrační euforie konce 50.let, v důsledku provázanosti ekon.vztahů vede řešení jednoho problému k obdobnému řešení v navazujících oblastech; přecenili úlohu vnitřních vazeb a jejich integr.působení a podcenili význam a vliv zájmů zůčastněných zemí

Neoliberální institucionalismus - transnacionáln korporace, vládní mezinárodní organizace, nestátní i státní aktéři jsou si rovni v MV, anarchie v MV existuje, ale nepředstavuje překážku spolupráce mezi státy, integrace a interdependence se zhušťují a prohlubují, mezinárodní politika chápána jako hra s nenulovým součtem. Klíčové dílo - Keohane, Nye (1977) - Power and Interdependence

Realismus - teoretický přístup konstituovaný mezi válkami, real.myšlení již od středověku (Thukydides "Dějiny peloponéské války", Machiavelli, Hobbes atd.), hlavní rysy - ústřední role státu, přežití, svépomoc. Dva klasičtí realisté - E.H.Carr - The Twenty Years Crisis 1919-1939, H.Morgenthaun - Politic among Nations. Ústřední role státu - ústředním aktérem MV je suverénní stát, Přežití - primárním NZ státu je přežití - high politics, otázka moci-nejvýš stojí high politics (vojensko-politická moc), low politics - podřadná (ekonomická, kulturní, sociální). Svépomoc - vnitrostátní systém - centralizovaný, hierarchizovaný, občanům zajišťuje bezpečnost stát. Mezinárodní systém - každý stát si zajišťuje svou bezpečnost sám.

John Herz - Bezpečnostní dilema - zvyšuje-li stát svou bezpečnost (zbrojí) - zvyšuje se nejistota ostatních ohledně jejich sil a bezpečnosti - zbrojí také - vzniká bezpečnostní spirála - závody ve zbrojení o zajištění větší a větší bezpečnosti

Neorealismus - Keneth Waltz, Theory of International Politics. Zaměřuje se na strukturu systému států - 1.anarchická struktura, 2.stejnorodost jednotek, 3.mocenská politika jako ústřední rys anarchického systému, 4.rozložení moci - rozlišuje strukturu bipolární a multipolární; státy se snaží udržet co největší autonomii a pokud kooperují s ostatními, tak dají na to, aby jejich zisk byl co nejvyšší

Druhá debata - tradicionalismus (realismus a idealismus) vs.behavioralismus (nový přístup); behavioralismus - důraz na zkoumání člověka v politice, empirické výzkumy chování jedince resp.skupin v politických vazbách, získávání měřitelných dat, zkoumání prostředí, v němž dochází k politickým rozhodnutím; nelze identifikovat vítěze

Třetí debata - polemika mezi 3 paradigmaty - neorealismus, neoliberalismus, neomarxismus; debata neoliberálů vs.neorealistů - bez vítěze, oba směry se sblížily a na poč. 80.let - neo-neo syntéza - přejímá předpoklad mezinárodní anarchie a zároveň sdílí snahu zkoumat vývoj kooperace a význam institucí. Otázka po ústřední aktérech MV - státy (realisté), individua a skupiny (liberálové), třídy a ekonomické struktury (marx) Vztahy mezi státy - realisté vztahy mezi státy chápou jako konfliktní, liberálové říkají, že pro vztahy mezi státy neexistuje jasná hierarchie hodnot, marxisté - sdílejí s realisty pohled na konfliktnost vztahů

Neomarxismus - ústředním problémem není anarchie mezinárodního systému, předmětem analýzy třídy a kapitalismus, chápou svět národních států jako hierarchicky strukturovanou světovou jednotku, centrum-semiperiferie-periferie

Neorealisté - instituce nemohou vyvážit anarchii, mezinárodní politika je hra s nulovým součtem, stát se v podmínkách mezinárodní anarchie zajímá o své přežití a bezpečnost

Neoliberálové - instituce mohou vyvážit anarchii a mezinárodní kooperace lze dosáhnout, mezinárodní politika je hra s nenulovým součtem - mezinárodní kooperace umožňuje maximalizovat zisk pro všechny zúčastněné strany

Čtvrtá debata - racionalismus vs reflektivismus, vzniká nová skupina nových teorií - postmodernizmus, feminismus, normativní teorie, kritická teorie .. Robert Keohane je nazval reflektivistickými teoriemi , racionalismus = neoliberalismus, neorealismus, neomarxismus; na pomezí obou skupin stojí tzv. konstruktivistický přístup - sociální konstruktivismus - Alexandr Wendt - stát je dominujícím aktérem MV a definuje svou bezpečnost v pojmech vlastních zájmů, vychází z kritiky neorealismu a redefinuje ústřední pojmy - svépomoc, anarchie mezin.systému a bezpečnost a kooperace

Hlavní aktéři MV - Stát, národ, mezinárodní organizace, (člověk jako jednotlivec)

1948 - Konference UNESCO v Paříži - rozdělení politické vědy do 4 kategorií - politická teorie a politické ideologie, politické instituce, strany, skupiny a veřejné mínění a mezinárodní vztahy

1919 - ve Velké Británii otevřena první katedra MV

SN (Společnost národů) - 1920-1946, zakládajících 26 států, dále se počet členů měnil

ESUO - Evropské sdružení uhlí a oceli

OSN - 26.6.1945 -generální tajemník Ban Ki-moon (od roku 2007)

OAS - Organizace amerických států

3 etapy bezpečnostních studií - vojenská věda (technologie, taktika, voj.představitelé), rozšíření na strategická studia (hrozba, kontrola a použití vojenských sil, politika odstrašení), bezpečnostní studia (zkoumají vše, co se týká bezpečnosti politického zřízení a politického společenství)

4 debaty - 1. idealismus vs realismus - 30.léta, otázky války, míru, svobody..2.tradicionalismus vs.behavioralismsu - 50.-60.léta - debata o metodologii, 3.debata tří paradigmat - neorealismus, neoliberalismus, neomarxismus - pol.70.let, 4.racionalismus vs reflektivismus

John Maynard Keynese - Ekonomické důsledky míru

Robert Keohane, Joseph S.Nye - teorie komplexní vzájemné závislosti - kniha Power and Interdependence: World Politics in Transition (1977)

Výzkum míru - Peace Research - 20.-30.léta

SIPRI - Stockholm International Peace Research Institute

COPRI - Copenhagen Peace Research Institute

HIIK - německý Hiedelberger Institut für Internationale Konfliktforschung

1957 - založen Ústav pro mezinárodní politiku a ekonomii

1966 - pod redakcí Jaroslava Šedivého začíná vycházet čtvrtletník MV

Stát - určená přesně vymezeným územím, autonomní vládou schopnou prosadit svou suverenitu, obyvatelstvem (trvalou populací)

Národní zájem - formulace veřejného zájmu ve vztahu k vnějšímu prostředí, základ v potřebě zachování teritoriální a politické integrity státu. 1.bazální, životní, vitální (krátkodobé) - týkají se samotného zachování státu, okamžité zájmy, musí být zajišťování neustále, zachování územní celistvosti. 2.zájmy omezeného rozsahu či významu (střednědobé) - nedotýkají se základních podmínek existence státu, ekonomické zájmy. 3.univerzalistické (dlouhodobé) - týkají se konečného politického, ekonomického či ideologického uspořádání mezinárodního systému, snaha SSSR o nastolení komunismu)

Národ - cca 6000 národů, sociální skupina, která je spojována určitými vazbami - pocit společné identity, společná historie, jazyk, náboženství, původ, žádné z těchto kritérií není nutné ani postačující

Herder - národy jako kulturní společenství (GER) - zdůrazňoval roli jazyka, jeho pojetí národa a nacionalismus je jakýmsi kulturalismem, organické pojetí národa - zákon krve, historické pojetí - vyvíjelo se tam, kde byl nacionalismus nástrojem kolektivní politické emancipace, národy jako politická společenství (FRA)- důraz víc na občanskou loajalitu a politickou věrnost než na kulturní identitu, lidé spojeni hlavně stejným občanstvím

Mezinárodní organizace - mezinárodní vládní organizace (založené státem), mezinárodní nevládní organizace (založené nějakým nestátním subjektem), transnacionální korporace (ekonomické kolosy, sídlo v 1 zemi, dceřinné společnosti v dalších zemích)

Hierarchie - konstelace jednostranných vztahů závislosti mezi státy, lze si je představit ve formě pyramidy - na vrcholu hegemon, níž velmoci, pak střední mocnosti a malé státy a dole kolonie; vztahy mezi státy v hierarchickém modelu nejsou rovné a stejně hodnotné

Hegemon - dominuje na špici hierarchické pyramidy, ostatní státy jsou na něm +/- závislé, může jich být současně víc (po Vídeňském kongresu - 5 hegemonů - pentarchie

Polarita - polární struktura = uspořádání systému, v němž určitý počet nezávislých velmocí ovlivňuje a utváří vztahy

Unipolarita - jeden silný hegemon schopen vládnout systému a jeho částem

Bipolarita - dvě přibližně stejně silné velmoci zaujímají hegemoniální postavení, vzájemné vztahy určují vztahy částí systému (od roku 1949 do poloviny 50.let 20.st. nebo do konce studené války)

Multipolarita - rozptýlení moci v systému mezi více než dva aktéry

Interdependence - vztah vzájemné závislosti

Symetrie - vztahy mezi aktéry jsou rovné, akce aktéra A vedou k odpovídající akci aktéra B a opačně

Asymetrické vztahy vedou naproti tomu k nerovnému vztahu mezi aktéry - zvyšování užitku jednoho na úkor druhého

Centrum - privilegované místo v rámci určitého teritoria, vysoká koncentrace osob zaměstnaných v terciární sféře, řídí, kontroluje a usměrňuje rozhodující část toku zdrojů informací v daném systému, závislé na zdrojích z ostatních oblastí, dem.forma vlády, vysoké mzdy, dovoz surovin, vývoz výrobků, soc.zabezpečení

Periferie - jednotka podřízená autoritě jádra, spadá do vlivu a je řízena centrem; nedem.forma vlády, vývoz surovin, dovoz výrobků, mzdy pod existenčním minimem, žádné soc.zabezpečení

Semiperiferie - Peter Evans - rozvinutější než periferie, ale nedosahuje schopností a kvalit centra, autor.forma vlády, dovoz výrobků a surovin, vývoz polotovarů, nízké mzdy, slabé soc.zabezpečení

1) idealismus vs. realismus (30.-40.léta)

2) tradicionalismus vs. behavioralismus (50.-60. léta)

3) neorealismus, neoliberalismus, neomarxismus (pol. 70.let)

4) racionalismus vs. reflektivismus (od 80.let)

představitelé:

realismus: Carr, Morgenthau

neorealismus: Waltz, Gilpin, Walt

liberálně-idealistická tradice: Angell, Miltrany

neoliberalismus: Keohane, Nye

scientismus: Kaplan, Richardson, Rosenau, Winter

marxismus: Gramsci, Wallerstein

sociální konstruktivismus: Wendt, Olsen, March

demokratický liberalismus: Fukuyama, Doyle

linerální institucionalismus: Mitrany(funkc.), Haas (neofunkc.)

meziválečný idealismus: Wilson

díla:

CArr - The Twenty Years of Crisis

Morgenthau - Politics among Nations, Scientific Man vs. Power politics

Keohane, Nye - Power and Interdependence

Waltz - Theory of International Politics

časopisy:

Journal of Conflict Research (USA)

Journal of Peace Research (NOR)

Mez. vztahy

Mez. politika

ekonomická příčina míru - N. Angell-zvyšující se obch.výměna snižuje riziko války (UK a RUS)

kontra Carr, Morgenthau-je ideologií hosp.silných států

zanikl po 1.sv.válce-navázal na něj meziválečný idealismus W.Wilsona

E. Kant- O věčném míru

F.Fukuyama-pozitivní efekt lib.-dem. principů

M. Doyle-demokracie mezi sebou neválčí (kritika evr. kolonialismu a USA intervencionismu)

Idealisté

- mezinár.politika - hra s nenulovým součtem

- mezinárodní právo a organizace

- interdependence

- kooperace

- mír

- přeceňování role vzájemné závislosti, ekonomiky, tech. pokroku a norem

- společenský vývoj

- nadřazení univerzálních etických pravidel

- low politics

- "spill-over effect"

Realisté

- MP je hra s nulovým součtem

- bezpečnost

- agrese, konflikt, válka

- anarchie

- high politics

- ústřední role státu

- deterministický (ospravedlňuje stávající systém)

- cynický a pesimistický

- pomíjí význam ekonomiky a norem

- mocenská politika

- svépomoc a přežití

Podmínky koncertu (rovnováha mezi mocnostmi)

- neoslabit jedna druhou

- nikdo nesmí být tak silný, aby porazil ostatní

- udržení statu quo - odmítání revisionismu

- dohodnuté sféry vlivu

kolektivní obrana - ochrana před společným známým nepřítelem (NATO)

kolektivní bezpečnost - ochrana před neznámým agresorem (OSN)

neprovokativní obrana - přijímání takové politiky, kterou ostatní státy nebudou požadovat za potencionální hrozbu (malá kapacita odstrašení, kdo ji nepřijme bude silnější)

bezpečnostní dilema - zvyšuje-li stát svou bezpečnost, zvyšuje se nejistota ostatních-závody ve zbrojení (spirála) J. Herz - neorealismus

společná bezpečnost - trvalé bezpečnosti nebude dosaženo, dokud ji nebudou sdílet všichni, spolupráce založená na principech rovnoprávnosti a spravedlnosti (O. Palme)

partnerství pro mír - spolupráce na obraně, udržování míru, zvyšování interoperability NATO (1994, Brusel, 27.států)

interdependence - vztah ve svět.politice, kdy existují reciproční vztahy mezi státy, vzájemné symetrické vlivy jednání

détente - uvolňování napětí- 70.léta 20.stol.

hegemon-velmoci-střední mocnosti-kolonie

unipolarita - 1 Hegemon (USA)

bipolarita - 2 hegemoni (studená válka USA x SSSR)

multipolarita - 3 a více ( po Vídeňském kongresu - pentarchie)

- období bipolarity, odmítnutí účasti v polit.-voj. blocích

-Indie (Nehrú), Egypt (Násir) a Jugoslávie (Tito)

kritéria:

nezávislá politika státu, není členem voj. uskupení, neposkytnutí území pro voj.účely - nezúčastněnost je aktivní a pozitivní, neutralita pasivní a negativní

"zhroucené státy" - hosp. a ekon. problémy, etnické problémy, past chudoby (Afghanistán, Angola, Burundi, Kongo, Libérie, Sierra Leone, Súdán)-Somálsko-collapsed

Regionální konfliktní komplexy (Wallensteen) - vychází z Buzana

-16 konfliktů (Afrika, Asie, Balkán, Střed. a Lat. Amerika)

proxies - jednotky opozičních sil pro boj proti teror. org., státům či vládám (Kosovská osvobozenská armáda)

preemptivní strategie - hrozba bezprostředního charakteru

preventivní strategie - hrozba potencionálního charakteru

Pouštní bouře (1991) - první irácká válka (Kuvajt) - legální i legitimní

Spojenecká síla (1999) - Jugoslávie - bez mandátu RB OSN - pochybnost o legitimnosti

Trvalá svoboda (2001) - Afghanistán - legální i legitimní

Irácká svoboda (2003) - odstranění režimu Husajna - nelegální a nelegitimní - pro: USA, UK, ITA,SPA proti: FRA, GER, BEL

Typologie válek:

1) prostor

-lokální (uvnitř státu nebo mezi 2 státy)

- regionální (celý region, vznikají lokálním konfliktem)

- globální (účastní se většina států světa)

3 typy

- centrum x centrum (mezi rozvinutými zeměmi)

- centrum x periferie (koloniální - přes 2/3 válek po r.1945)

- periferie x periferie (lokální - rozvojové státy)

2) čas

- krátké (jedna či několik bitev, trvá méně než rok, např. Blitzkrieg)

- vleklé (několik let, žádná strana nemůže získat rozhodující vítězství - záměrná zdržovací strategie užívaná slabší stranou)

3) intenzita

- omezené (pro dosažení polit. cíle, např. připojení území)

- totální (absolutní cíl - kapitulace protivníka, okupace- princip eskalace z omezené války)

4) metoda

- pravidelná (v souladu s právními konvencemi, uniformovaná armáda- protivník je poražen v přímé bitvě)

- nepravidelná (asymetrické vedení boje slabším protivníkem - guerrila vítězí, když neprohrává, pravidelná armáda prohrává, když nevítězí)

H. Grotius (sebeobrana, vynucení práva,napravení újmy, potrestání viníka)

Tomáš Akvinský (legitimní autorita,spravedlivý důvod a záměr)

M. Walzer

Jus ad bellum (právo k válce), Jus in bello (právo ve válce), Jus post bellum (mírová jednání)

dle Holstiho

- teritoriální (Grand Chaco)

- mocenské (protinapoleonské)

- konstituční (izraelsko-palestinské)

- ideologické (bipolární konfrontace)

- ekonomické (zdroje ropy-Perský záliv)

- sympatie (náboženství, národnost - Kypr)

dle Waltze

-individuální (lidská podstata), státní (instituce), systémové (distribuce mezi aktéry)

1980-88 Íránsko-irácká válka -Husajn, chtěl získat Šat-al-Arab+Chomejního šíření šíitského islámu (Irák podporoval USA)

1950-3 Korejská válka

1955 Varšavská smlouva

1956 Suezská krize

1961 Zátoka sviní

1962 Karibská krize

1979-89 Afghanistán (SSSR)

1994 Rwandská genocida

V Evropě je pět neutrálních států: Irsko, Rakousko, Švédsko, Finsko a Švýcarsko

1955: Rakousko vyhlašuje trvalou neutralitu

1972: Irsko vstupuje do Evropské unie

1993: přijetí Maastrichtské smlouvy, zavedení Společné zahraniční a bezpečnostní politiky

1994: summit NATO zahájil program Partnerství pro mír

1994: Švédsko, Finsko se připojují k programu Partnerství pro mír

1995: Rakousko, Finsko a Švédsko vstupují do Evropské unie

1995: Rakousko se připojuje k programu Partnerství pro mír